DRUHÁ

Touha … druhá a poklidná,
vkrádá se,
chce naplnit
Trpělivost, radí moudré knihy
Nit, je tu zase, hledá, tápe,
ta předchozí šla skrze mě,
přes srdce,
nejsem tady
já jsem mimo
možná Vás ani nevidím reálně,
ale … už moc přemýšlím … nechci mozek moc zapojený …
on není, srdce ano
a to napsalo tu předchozí báseň
je v ní všechno
nemusí to být dlouhý mail,
stačí jen poodkrýt a je jasno?!
nebo vás to vylekalo?

Co se vlastně stalo?
Nic … jen jsem se projevila,
vzala jsem tu odvahu
zvedla jsem ji,
ležela přede mnou na chodníku
už hezkých pár měsíců
A já jsem se bála,
říkala jsem si,
„co kdyby náhodou…“
a to, čeho jsem se bála, a proto jsem neudělala, co jsem chtěla udělat,
se nakonec stalo právě proto, že jsem neudělala, co jsem chtěla udělat,
ale udělala jsem, co jsem sice nechtěla, ale měla jsem pocit, že musím pro to a to …
Toto už nechci … už to není báseň, je to prosté psaní, ale i tak,
cožpak neslyšíte to lkaní?
Mé duše, jde to samo a přesto … to povídání … umělec ze mě nebude, ani nechci, …
i když, možná u Renaty v Klubu 8, mohla bych přečíst svoji báseň??

Svoji? Ty naivko, není tvoje ani kdyby,
a to je dobře, je to stejné jako s hřiby,
kdo si myslíš, že je v lese zasadil?
a kdo je sklízí?
je to jiný svět, který je teď potřeba objevit …

Rozumový a penězový už byl dost,
potřeba je jít zpátky …
ke kořenům …
k pramenům …
máme tolik společného … ani netušíte kolik
… chráníte mě, abych nedopadla stejně jako vy?