Morální kocovina

Nenechal si mě říct poslední má slova.
Tvá slyším stále.. Já vím, no tak už mě nemáš rád..
Já tě miluji a nenaděláš s tím nic, stejně jako já (až za pár let se tomu budu smát)
Chtěla jsem Ti jen říct, že o Tebe nechci přijít. To trapné : POTŘEBUJI TĚ MÍT..jako útěchu, jako podporu jako důvod .. pro cokoliv..
Nesouhlasím s Tvým rozhodnutím, ale respektuji jej.
Jen jediná věc mě brzdí a nemůžu se z místa hnout
Že nejsi ke mě upřímný..
Věřím ti, že nemáš mě už rád, i to že nechceš mě dál znát, že Ti se mnou není dobře..
To se prostě všechno může stát.
A teď ten důvod?
A budu moct jít dál..


Jen nech si další lži.. Rozhodně snáž pochopím že není Ti se mnou dobře, protože s někým je Ti líp..
ale chci znát pravdu..

Umíš mi ji říct?

Nebo spíš

Můžeš?

A nechám nás už být..