Padlí andělé

Je přítmí.

Našedlé slzy padlých andělů
se snáší z nebe,
aby nafoukly chvíli do velkých rozměrů,
aby posílily chlad větru, co na zádech zebe.
Černošedá silueta se krčí v dáli -
- je to on, ten, jemuž srdce vzali.

Přemýšlí.

Chabá světla mladé noci
prodlužují stíny myšlenek.
Bezvýchodnost se ho snaží zmoci
a jeho křídlo osamocené
pálí úlomky zhořelých bílých holubic,
jež chtěly té touze vyjít vstříc.

Umírá.

Dívám se na něj - utopen v ní
sepisuje poslední slova básně svého života.
Šeptá, "o lásku mě připravili, v tom problém tkví,
v ten den přišel jsem o křídlo, co nikdy neztroskotá.
Byla mi vším oni to věděli -
ďáblové smrtí posedlí."

Poslední pohled na - teď už padlého anděla - odlétám.