...:::15:38 :::...

V krajině mé duše,
kráčím hluše,
jdu dál a dál,
stále sám,
stále tě rád mám,
teď však jen vzpomínám.

V krajině mé duše
stopy si nechala,
kráčím pořád hluše,
vím, žes mi nělhala.
Náhoda chtěla,
aby nám to nevyšlo,
závada těla,
tenkrát - důležitý to nepřišlo.
Teď, ale proklínám ten den,
kdy do tvého těla,
vstoupila nemoc,
co tě oslabila.

Odpusť mi mé sny,
odpusť mi mé slova,
Moje srdce bije pro to tvý,
chtěl bych tím žít znova.
Vím, že to ale už nepůjde,
a tak mám jen okamžik.
V tuto chvíli brousím břit,
kterým pouto přetnu.
Lžu,
nepřetnu ho ani ve snu.
Protože tě chci milovat,
a chci, aby si to taky zkusila,
snad jsem se neměl strachovat
a svýho zlatýho anděla...