Derniéra

Můj svět se skládal
z pokřivených obrázků tebe
na kterých mě líbáš, hladíš
kde snesl bys mi modré z nebe.

Najednou však popraskaly
zbyly jen střepy věčných snů
slibů a uplakaných dnů
co při skládání ošklivě mě pořezaly.

Přestala jsem počítat kolik šancí
dostával jsi zas a znova
kolikrát slyšela jsem prázdná slova
v ty lži stále doufající.

A kolikrát tu větu slyšela jsem
že ty si mě nezasloužíš
že mě stále jenom zkoušíš
jak moc tvrdě dopadla jsem na zem.

Když jsem si pak uvědomila
že všichni vlastně pravdu měli
když od tebe mě odváděli
a já za tebou slepě stála.

Snad jsem se jen opustit tě bála
vždyť zachránila jsem ti život
když chtěl sis hrát na vojáčky.
Jenže myslel sis, že holky jsou hračky?

Zachránila jsem ti život
a teď tě nechávám jít
ať staneš se tím, čím chceš být
já brečet už nemám důvod.

Vždyť kvůli tobě dopadla jsem na dno
a chvíli i ztratila chuť žít
teď však vím, že půjde tak snadno
znovu se od něj odrazit.