Nevyléčíš!!...

Větvička ojíněná,
usínám tiše...avšak bdím.
Jak řeka rozbouřená,
tmavý, přesto něžný stín...

Víš...
Já bojím se...a strach mi nedá spát

Víš...
Já nechci zase noci dlouhé proplakat...

Stromy si šeptají tajné mýty,
hladím lístky růže, kterous mi dal Ty...

Přehrávám si dotek Tvůj
a úsměv, co mě svádí...

Přehrávám si pohled Tvůj,
vnitřní hlas, co radí...

Napovídá intuice,
mýlka nebo fakt?
Schovat smutek do truhlice,
zas se začít smát...?

Víš...

Nevíš...a já nevím též,
je to hra, láska nebo je to lež?

Víš...

A potlačím slzy úzkosti...

Nevíš...a já také ne,
není důvod k radosti.

Depresivní básnička,
co mi z duše vychází.
Vzpomínka kratičká,
láska či smrt zvítězí?

Láska nebo smrt?

Prozraď...avšak mlčíš

Láska nebo smrt?

Srdce, které léčíš...

Nevyléčíš, lékaři, ...
srdce není na prodej.
Nevyléčíš, lékaři,...
Srdce nech si nebo mi ho dej...

Nevyléčíš smutné vrásky,
nevyléčíš polibek.
Nevyléčíš tíhu lásky ani za sto, za sto let...

Nevyléčíš !!...