Maličká

Krásko bledá
ležíš na polštáři z bílých růží
a On Tě hledá
nehybně ležíš s poraněnou kůží
na rukou Krásko spousty krve máš
Tvá duše bloudí
Maličká vždyť umíráš
a jemu slzy z očí proudí
bolest srdce drtí
už neunikneš smrti
Maličká rusovlásko
tiše Ti šeptá neodcházej Lásko
rty Tvé barvu ztrácí
vzpomínky se rychle vrací
ztratil se lesk z očí tvých
tvář bledá víc než sníh
už je konec maličká Krásko
On už jen šeptá: „Odpusť má Lásko!“
a v kaluži krve ústa bledá jako led
ještě řeknou: „A nám mohl patřit svět!“