Temné stvoření noci

Temné stvoření noci,
obklopené clonou tajemství,
vysvětlí mi někdo pozemský,
proč na něj neustále myslím?

Ve dne i v noci,
vkrádá se mi do mysli,
každý můj krok nejistý,
učiní společně se mnou.

Černé vlasy,spadající do tváře,
vytvářejí přítrž rozpakům,
a ta krásná,bledá tváře,
zrcadlem odrážejícím touhu.

Temné oči jako noc,
zvýrazněné přitažlivou černí,
rty tak světlé, téměř až moc,
a jako hedvábí neskutečně jemné.

Neslyšné kroky putují tmou,
v nastalé tmě ztrácejí se,
celou postavu stínem zahalenou,
nespatří jediný tvor.

A přec tam je,slepě bloudí,
tma na něj působí jako sen,
samotu kupí okolo sebe,
roznáší ji do všech sfér.

Postava vysoká,zakryta kabátem,
dosahujícím až po kolena,
černé knoflíčky lesknou se matně,
v nádherném svitu měsíce.

Prsteny cinkají o sebe,
na bledých dlouhých prstech,
a černá barva na nehtech,
podmaluje celý vzhled.

Každá hodina,byť i minuta,
žalem svírá se mi srdce,
bolest neustává,tišit se nechce,
když nikdy tě nemůžu potkat.