Provázková

Mám se stydět za lásku?
tiše dodávám-z provázků,
nejkrásnější to sen
zdál se mi jen,
kdy vesmír spočine
na mou dlaň položí
tíhu všedních dní.

Za svou lásku já se nestydím,
hrda jsem za ten krásný čas,
kdy srdíčko hřálo nás.

Plamínek v srdci dál ukrývám,
nehřeje,
ale chytá se naděje,
kdy ze sna procitám
a hledím jasně.
V touze Tě mám
a tou se přikrývám...