Vzpomínková

Je to už dávno, přesto jako včera,
slunce svítilo až do večera.

Tak trochu, ne však moc, už jsi mě znal,
tvůj úsměv u srdce krásně mě hřál.

Když ticho se rozlilo, všichni šli spát,
zda sama chci jít, nemusel ses ptát.

Jen jemný vánek kolem se hnal,
ty jsi byl blízko a krásně hřál.

Na louce u lesa stíny si hrají,
dva z těch všech stínů k sobě ulehají.

Lože z kvítí - jak luční král,
kouzelně úplněk svítí, krásně jsi hřál.

Později mraky přitáhly zdáli,
úchvatný pohled - jak by se zdály.

Měsíc se s nimi o prostor pral,
spolu jsme koukali a ty jsi hřál.

Hvězdy svá místa postupně střídaly,
některé občas z oblohy padaly.

Umět čas zastavit nejen ty sis přál,
bylo tak krásné když jsi mě hřál.

Dříve než slunce se na oblohu vrací,
svým zpěvem den zvěstují ptáci.

Čas ranní s rosou k vstávání zval
a ty jsi stále tak krásně hřál.