Skladateli

Z prvních tónů ourvertury
vím, že není z partitury,
hraješ bez jediné noty,
zníš mi cize, ne jako ty.

Tvoje city slyším v mollu,
v tónech soprán saxofonu,
v hoboji a v klarinetu
rozeznávám druhou větu.

Zmatek střídá příčná flétna,
tympány zní jako Etna,
značí hádku, umíření
v tóny houslí rychle mění.

Harfou začneš větu třetí,
zní jak ptáci, kteří letí,
pokračují smyčce zase,
slyším drobné chvění v hlase.

Závěrečná věta končí,
zvedáš vzhůru - ke mně oči...

Jsi skladatel Osudové,
vše je s tebou pro mě nové,
jsem tvou dirigentskou hůlkou,
jsi mou věrnou druhou půlkou.