Kdyby

Kdyby slova růže byly
a já byla lesní tůní,
květy by mne pochopily,
zalévaly svojí vůní.

Kdybys kráčel zemí stínů,
viděl mne tam smutnou stát,
smyl bys rosou mojí vinu,
dal slib navždy milovat?

Kdybych ti jen stála za to
zjistit, kudy cesta vede,
kdy se najde v černi zlato,
kdy tě láska nepodvede...

Kdybych stála za to říci
jednu větu, jen dvě slova.
Slza, která zhasí svíci
navždy bude čistě snová,
s bolestí a srdce střepy,
kdo je jenom znovu slepí?

Kdybych ohněm divým byla,
spálil by ses, abys měl
jistotu, že po svítání
znovu bys mne uviděl?

Kdybych byla vězněm v kleci,
ptáček, který dozpíval,
i kdybych tě odmítala,
snad svobodu bys mi dal...