Láska vždy bolí...

Jakoby se zaryl ostrý šíp
do nejhlubšího nitra.
Tak moc si má duše přeje
být s tebou i zítra.

Nevnímám okolí,
nevnímám svět,
nevnímám sebe.
Jen slzy po tváři tečou,
a já vnímám jen tebe.

Cítím tvé dotyky,
cítím tvou tvář,
cítím tvé polibky.
Proč láska tak bolí,
proč je složena jen
z velké pozlátky.

Cítím hořkost v ústech,
z těch prolitých slz.
Tak moc to bolí,
to srdce, skrz na skrz.

Ještě včera jsi byla má
a já tvá.
A dnes jedna bez druhé,
proč je šílená,ta samota.

Snažím se jít
a snažím se žít.
Ale myšlenky se stáčí
jen na tebe.
Tak moc Tě u sebe chci mít,
Že v zrcadle už nevidím sebe.

Chybí mi tvůj smích,
chybí mi tvůj pláč.
Chybí mi tvá náruč,
chybí mi tvé teplo.

Proč se kolem říká,
že člověk je velký rváč.
Proč teď vidím tunel,
a na konci žádné světlo.

Věřím a doufám,
věřím a čekám.
Kolem sebe Tě hledám,
chybíš mi, ale já to nevzdám..