A proč?

Záladní dotaz všech myslících stvoření, proč to tak je, proč nemám , co chci , nebo naopak proč mám , co mám , vždyt si to nezasloužím. Proč máš tak krásné oči? Proč? Jen mi to pověz, nestyd se , mám snad prosit, pro tak nevinný dotaz, mám si kleknout na kolena? Ale proč? Vždyt já to vím, je to mou laskou k tobě, však ty mě jen lákáš na čekanou. Až zjistíš , co jsem zač, už nikdy neuvidím tvé krásné oči, jsem jen šašek , co si myslí moc , nezasloužím si mít tu možnost pohledu , co nezmněrnou laskavost skýtá, jsem jen ten klaun , co tě baví , co tě nezajímá. Ale proč? Když můžu být zbaven všech světel , smím si uhnat tmu, což se může zdáti neštastné , však pomůže to nejen mně, ale i tobě, tím , že si uvědomíš, jak jsi ten obdiv potřebovala, už tu nemáš k čemu tím očkem házet. I přes tu tmu budeme oba ozářeni tím největším světlem a to pochopením. A proč? Právě pro to pouhé pochopení.