Hořet

Hořet a přesto cítit jen chlad,
křičet a nevydat hlásku
zatěžko mi je na nohou stát,
a tisíckrát,
marně vyznávat lásku.

Samota s hořkosladkou chutí
v mezipatře mého života,
do kůže vtírám si oválky rtuti,
ve dveřích neklidně přešlapuje nicota.

Namaluj mi, obdivuj se mi, ochoč si mě,
já poté zapíši naše vzpomínky do knihy kondolencí,
do ticha šeptám „zůstaň při mně“,
nemívám ráda dekadenci,
takhle v zimě…