Asi...

Láska je věčná,
asi.
Odsouzenec citu
a vězeň krásy,
rozedraný

Nový den,
pro stejné déja vu a stejné ach.
Nový den.
Bez konce věků
jeden úder srdce,
jedna vteřina na onom světě.
Věčnost

Prsty jemně kloužou
po zašlém lesku černobíle zachycené
vzpomínky,
hladí prázdný papír,
jediný objekt lásky.
A zas upadájí
do klína

Co všechno je ukryto
v záhybech sukně ze zapomenutého večera?
Celý život,
jediný okamžik
- velký třesk.
Rozsudek

Největší zbraní,
to co neváží nic,
jako hrouda ryzího zlata tíží
hruď.
Zvedá se a zase klesá
v lehkých oddeších
touhy

Láska je věčná,
asi...