Pro usínající skřítky

stal jsem se neviditelným pro svůj pohled do zrcadla
probudil jsem se v pochvě a chtěl otočit svou hlavu o třistašedesát stupňů, zadýchán a upocený, mé oči padaly směrem na hvězdy, znovu jsem otáčel hlavou a tentokrát se mi jí podařilo vyšroubovat, "knihou prašky nerozdrtíš", říkal jsem si jen tak pro sebe a netušil že prášky, které se dostaly do mé hlavy mi nedělají zas tak špatně, slyším nádhernou melodii z romantického filmu ale nevidím herce ,jsem potěšen jejich neviditelností",zdravím vás má svátosti jsem potěšen vaší přítomností" citím jak mi otvírá dveře k mé jedinečné šanci-ztratit se ,-nezemřít , jen se ztratit a sedět v tenisových botech přímo pod černou dekou s nekonečnou chutí na průhlednou milenku s hnědou krví, "opět tě čekám u dveří a vím, že tentokrát se vrátíš naposledy a bohužel už nikdy do mé náruče,díky".