..rozcestní..

S v ý m ramenem
jsem dotknula se jeho
mužného ramene…

Mé váhy vytvořila zem

Nebe je obdařilo něhou
i silou vnímání

A obojí mi bylo k tělu vbroušené
ve stylu rozcestním
se skrytou intuicí…

Zahleděl se mi do očí
pohledem plným rouhání
když nebe šedne na podzim
a probleskne v něm plamen na sítnici
než přeskočí a ohně nesloučí…

„ promiňte, pane
však všimla jsem si Vašich zvláštních knoflíků…

z čeho jsou vlastně vykované?

proč tvarem připomínají mi Afriku?

proč z jejich otvorů horkých dech vane?

lze skrze ně se dostat k rovníku?“

**

Chytl mě za ruku

a druhou načmáral mi přes obličej pruhy
na sebe hodil prach
a obalil nás pláštěm souzvuků
by vynořili jsme se v horkých planinách…

Na zemi objevil se stín / jeden i druhý /

Na krk mi navlík´korálky / snad z lazuritu
i na zápěstí, na kotníky /

Sám sobě zvolil malachit
co zářil v jasu večerů
v západu slunce třpytu
na tělo natřel cit

A krokem bez spěchu jsme vešli do etniky

…I do sebe. A dál do země Aferů…