..ďáblíci..
..ďáblíci..
Anotace: v inspraci jednoho z obrazů Salvatora / Ďáblík neboli Calla
Sbírka: ..oživlé vlny..
jsme se v pomalém rozkvétání
tam kdesi uvnitř velkých listenů
abychom vůní krásněli
a načerpali síly
Dvě těla místo spadixů s drobnými květy
a kol dokola nic, jen mokřady, co chrání
Dvě těla, která s nahotou si vítr čechrá v temenu
a do uší jim trávy ševelí
zvukem, jenž mísí touhu s navlhkými světy…
A ruka malíře nás zachytila v chvíli;
v níž proti sobě stojíme v posvátné strnulosti
v níž toulec srdce vytvořil
v níž pohledy nám k sobě zabloudily
a stáli jsme tam živočišně prostí
v níž nic než čas se chutí promísil
..a my spáchali hřích, co přesto nese pečeť nevinnosti…
Komentáře (14)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
Šumi
my jsme snad jedno tělo a jedna duše
proč
protože jsem včera taky napsala báseň
o ďáblíku:-)
04.02.2011 21:11:00 | Mbonita
Spáchali jsme hřích nad pečeť nevinnosti
polibky v polibcících nechtěně se postí
abychom v sobě více vůní promísili
aby se křehké touhy v nás násobily.
ST!
04.02.2011 20:20:00 | hašlerka
v níž proti sobě stojíme v posvátné strnulosti
v níž toulec srdce vytvořil
v níž pohledy nám k sobě zabloudily
a stáli jsme tam živočišně prostí
v níž nic než čas se chutí promísil
..a my spáchali hřích, co přesto nese pečeť nevinnosti…
Hezké moc hezké...S.T.
04.02.2011 16:34:00 | ZILA78
Na zeď zas diplom si věs!
Opět slov skvělá směs!
V úžasu, čta si Tvůj mix,
vzpomenu hned na spadix,
co zdobí toulitky,
když brojí do bitky
o křídla motýlů,
co sedaj do týlů...
a nejen do kytek...
Opět jsem před básní klek...
04.02.2011 16:21:00 | Špáďa
To Vlastimil;
pousmála jsem se, je to milé :)
a podobné, jakoby jste se mě zeptal;
"jak to děláte, že dýcháte?"
tak snadné je to pro mne Vlastimile
/ však stále pocit mám, že jenom breptám
a k tomu od zvonečku třesu špagátem.../
04.02.2011 13:22:00 | šuměnka
od básníka až
k prostému malíři
a zase zpátky
od prstů, co vichr rozvíří
k duši, kde vibrují
niterné plátky...
04.02.2011 12:03:00 | Jiná
Dvě těla místo spadixů s drobnými květy
a kol dokola nic, jen mokřady, co chrání
Dvě těla, která s nahotou si vítr čechrá v temenu
a do uší jim trávy ševelí
zvukem, jenž mísí touhu s navlhkými světy…
A ruka malíře nás zachytila v chvíli;
..tahle část je nádherná,krásně píšeš ST!
04.02.2011 10:29:00 | xoxoxo
kouzelná představivost a přelévání obrazů od malířů k básníkům a jejich dílům .. ST
04.02.2011 10:09:00 | Helena Lovecká