stále zatím nepředstavitelné žít v představách, že my sami sobě to všechno co chceme můžeme a máme dát .. hádankou však zůstává, jak to prostě udělat .. ? :-) ST
17.02.2011 18:45:00 | Helena Lovecká
Tvé verše na modrý
opět ční nad maják...
Námořník v dáli dlí,
vidět je nemá jak...
Až bude v dosahu,
k šumění vydá se
a zdálky sto sáhů
zhoupne na kráse...
...očima ve vlnách.
Až břeh mu písečný
nešumí jen ve snách...
Na lásku lék věčný?
Kdo zná ho?!
Neměj strach!
13.02.2011 22:40:00 | Špáďa
Vábivě, moc pěkné, toužebné dílko. ST!*** Krásně sis se slůvky vyhrála.
13.02.2011 10:54:00 | NikitaNikaT.
jsi maják světel širokého spektra,
na útesu modrých moří slov
je tvé místo v pevných základech,
bouří, vichřic jak rodná jsi sestra
do smutku pláště dočasných jen vdov
teď zahalen je samoty tvé dech
času vliv ten základ sotva zvětrá
žár africký jak stálý vede lov
ve sporé šňůře osamění dnech,
pod rukou zkušeného hackera
signál zní jak libozvučný kov
odrazem v nezamlžených sklech
***
Jiří
11.02.2011 10:55:00 | j.c.