..bystrozraká..

Byla jsem z k a m e n ě l á

A stála na podstavci
v pozici strnulého těla

jen oči mužů jako dravci
se do mě vpíjely

také mi tykaly / v domnění;
• že snad porozumím
• že zraku hlasy uslyším
• že lačný pohled klín můj zocelí
• i že ho nejspíš ocením
• že krusta výkřik ztlumí…/

Nohy mi zdobí listy břečťanu
U pasu dýku / co mi kdosi vzal
A ruka kyne nebesům
/ snad mává na bránu
kterou na nebi kovář vytepal
tu, jež je vchodem k vesmíru a snům… /

A v tom se pohled žhavý dotkne jediného místa
/ ten pohled z písma bájí prastarých /

a schránka kamenná citelně povolí
a On, jak bystrozraký alchymista
který se vyzná v emulzích
si víc než jiní dovolí…

Pomalu přibližuje se a potírá mě
Odkrývá patinu, by osvobodil rámě
a štětcem oprašuje ňadra citlivá

tělo stříbrných nitek ožívá
hmotní se do jemného Vanu
do propletence vzdušných substancí
a z Větru do Vichřice, poté do Orkánu…

Vší moje síla
se díky hloubce navrací,
kterou mě oživil. A propustil. A dal…

..já do počátku bytí zamířila,
by opět v čase tomto mě jednou zrakem laseroval...