Noetika lásky noční barvitosti
vytesala rýmy silou umných paží
do pilířů vznosných nebes pro tajnosti
do dřevěných truhel, v skrýše do podpaží
vyryla své tahy pod kůži i na ní
dotek zhojil rány, vláha spláchla bol
s objetím se blýská, vylétá se s dlaní
cesta od podstaty k cíli na vrchol
...........ST.
26.02.2011 07:53:00 | ZILA78
tak mám trošku podobný názor jako Špáďa...musela jsem to číst aspoň dvakrát a stejně je tam pořád spoustu míst a krás, co mi uniklo...je silná a něžná a bohatá, prostě nádherná..
22.02.2011 16:25:00 | Jiná
Ano, a nebo se dílo musí číst hned napoprvé a od počátku pomalu a pokusit se vnímat "všechny krásy světa" naráz...
22.02.2011 16:11:00 | Špáďa
Jsem tak propadl melodii a rytmu básně, že jsem od druhé sloky (při prvním čtení) přestal vnímat i krásu jejího obsahu, smyslu, sdělení. A musel číst znova, oprostiv se od pravidelného taktu slov, abych všechna pozitiva stačil vychutnávat a vstřebat.
Ač sám jsem vyznavačem vázaných veršů (ať jako autor či čtenář), už chápu, proč je někteří básníci či kritici nemají příliš v oblibě... Když se na člověka sype tolik nádhery ze všech stran, stačí vnímat prostě jen tu čelní či tu, co nejvíc ční... Podobně je tomu u dobrých filmů, kdy i po druhém, třetím, čtvrtém,... shlédnutí nacházíme stále nějaké nové dimenze a krásy.
22.02.2011 15:44:00 | Špáďa
To Mbonita;
Ty víš, jak mě rozesmát!
věř, že mi ta Vaše ideální nadkoule leží v hlavě
a jedna půle v nebi nehmotná a druhá hmotná v trávě
dvě skruže syté jsou, další dvě mají hlad...
:DDD
já Tě miluji a Tvého vědátora pozdravuj!!!
22.02.2011 12:51:00 | šuměnka
vznášení ideální nadkoule...v prostoru lásky:-)
ST a výkřik ... magnifique
22.02.2011 12:44:00 | Mbonita
Ty v chutích usínáš
jitřenka budí slovohraní
provoníš květy v myšlenkách
by naše rány zhojily... ST
krásná pociťovka se silnou poentou uvnitř
22.02.2011 10:12:00 | Tanzania
Až mi z té krásy slov, hned po ránu, vykvetl barevný den.Nádherné vyznání mu do vánku vyzvání:-))
22.02.2011 10:01:00 | CULIKATÁ
je poznání, (snad poznávání lépe)
krokem do tmy, do bahnitých vod
kde vstřícnosti se zdají velkoplepé
na první když se vstoupí schod
tvá slova báseň pohltí až zcela
a dotek křídel zpomalí svůj let
pak rozezní se ústa uzamčelá
to poznání že už je na dohled
***
Jiří
22.02.2011 08:56:00 | j.c.