Otevřel oči / A já jen skousla ret
Pak sluncem pootočil / tím pohnul antisvět
Uvolnil napětí / A já se rozezněla
Horký vosk zpečetil / abych mu nezmizela…
Super,,,s,t,
26.02.2011 07:33:00 | ZILA78
To Špáďa;
opět tleskám bouřlivě Tvému komentáři
který tu zalesk´se a neskutečně září
který tu promlouvá a blaží moji duši
že moje básnění i Tobě rázem sluší...:)
d.ě.k.u.j.i
25.02.2011 14:40:00 | šuměnka
Uslyšev lydickou kvartu,
hned měl jsem:
• úsměv na rtu
• radosti jiskru až na oku
• šumný tón v ušním laloku
i mezi vlasy na kštici
• rezonanční „cink!“ na lžíci
• stojaté vlnění na moku
(na hrnku hladině na Moccu)...
rázem mně bylo do skoku!
__ __ __ __ __ __ __ __ __ __ __ __ __ __ __
Tvá studnice nápadů má hloubku nekonečnou!
Nerosty Země jak vodu v ní je sytí
a síla rotační je neskutečně míchá.
Těším se denně na múzu Tvoji věčnou,
na Modré ráno s Tvým jasným básněžitím,
co protne rozbřesk a vysvobodí jej z ticha...
Studnice Tvoje ať nikdy nevysýchá!
25.02.2011 12:29:00 | Špáďa
Ta chvíle při čtení
mi tak ladně zní
Že z hlubin klaviatury
rodí se obrazů kontury
25.02.2011 08:03:00 | labuť
Zněla jak Beethovenova Symfonie C MOLL " Osudová " č.5, OP. 67, 1. věta. Díky za ní
ST
25.02.2011 07:45:00 | Kars
adagio či lento?
nedokončena zůstala druhá věta
růženínového obrazce
hoří, má panenko,
pootočené slunce na okraji antisvěta
z tlumiče vypadlo „cé“
***
Jiří
25.02.2011 06:52:00 | j.c.