Návrat citů

Pojď sem ke mě a pověz mi do očí,
proč když jsem s tebou, svět se mi netočí?
Proč když jsem s tebou, mohla bych létat,
při myšlence na tebe, slzy začnou stékat?
Proč když tě vidím, chci tě políbit,
byla ych ti schopná cokoliv zaslíbit.
Třeba suchý déšť nebo v létě Vánoce,
zelenou oblohu nebo černobílé ovoce.
Marně tápám, čím to může být,
že čím víc tě ztrácím, tím víc tě chci mít.
Přitisknout k sobě a už nepustit,
dýchat jen pro tebe, klidně i duši vypustit.
Ještě chvíli přemýšlím, co to je za cit,
nejspíš tě zas miluju ... zvláštní to pocit.