..zbloudilá..

Z b l o u d i l a
jsem v lese po setmění
A evidentně překročila kořen zapomnění
bych zanechala za zády svou minulost…

Mlha mě k sobě vábila
Tančila jsem s ní pro radost
Každý můj krok svou stopu chvatně měnil
v měkkosti mechu, kapradin
když nebe rozteklo se na inkoust…

Do světa tajemného vytvořil se most!

A traviny mi ovinuly zápěstí
s květinou k ozdobení
Kůra stromů zas sedřela tu rudou krustu vin
až na hranici svěžesti
A maliny se rozhodly mi ústa načervenit
Stíny se chvatně ztratily
až duše rozzářila se jak znovuzrozená

Pak nahé tělo kleslo na chvíli
bych koloběhem bytí byla ztvárněna…

Nad hlavou létavice roztáhly svá křídla
A paže borovic mě povznesly k závoji víl

Foukla jsem do padáků smetánky;

každý si odnesl erb formy pečetidla
každý z nich iniciálou nebesa rozvířil
každý pak plachtil kdovíkam
by do oblohy bodík po bodu
  vykreslil šifru hádanky
  co krásou duhu zastíní;

ambigram
čitelný odshora, ze stran i zespodu

..a pak, až rozsvítí se lampiony mochyní
  podají znamení, že jméno mé jsi vyslovil...