PADLÝ ANDĚL

Zmírám. Zmírám ve svých snech
a z mých křídel kape a k zemi padá krev.
A po nich čirá smůla stéká.
Do ní potupně vždy kleká
Anděl s rohy, svatozáří,
jenž lásku ledem v srdcích maří.
Krev se v slzy černé mění,
je srkám z číše zapomění.

Jsem padlý Anděl - od sazí peří,
nejsem tu pro lásku, ni ty, kdo v ni věří.
Jsem padlý Anděl, co klid nemá v hrobě,
co uvězněn v nicotě jen díky tobě.

Jsem padlý Anděl, svatozář z kovu,
Co bloudí po světě stále a znovu.
Hledám jen koutek, kde neprší, sněží...
Kde složím hlavu dnes, to vím jen stěží.

Hynu. Hynu v modlitbách,
brouzdám tišše po chotbách.
Němě ptám se u všech dveří,
kdo, že očistí mé peří
břidlicí, krví slepené,
kdo smyje saze lapené,
ztrhaný oděv zalátá
a svatozář zčistí od bláta.

Jsem Anděl vyhoštěn z Pekla i Nebe.
Nyň slyš můj ortel - proklínám tebe!
Nezkleknu více již v rudé své tuši!
Přicházím k tobě, připrav si duši.

Jsem padlý Anděl v převtělení,
co bloumá mezi nebem a zemí.

Jsem padlý Anděl.