Já, ty a prostě "jen" kdosi

Bušilo mi z tebe srdce v těle
vztek dral se mi z kůže ven
křičela jsem nestoudně a směle
že můj cit byl podveden

A tam někde v dál
můj výstup kdosi zřel
jen tak tam postával
a oči smutné měl

Tys mezitím odešel
a nechal mě tam stát
mě hlas smutkem oněmněl
nemohl šeptat, nemohl řvát

A tam kdesi opodál
někdo koukal zas a znova
s klíčema si pohrával
v ústech tichá slova

Spustil se déšť i vítr vál
já klopila pohled dolů
lásku svou, tu jen si hrál
já vykřičela spoustu vzdorů

A tam kdesi trochu blíž
kdosi na mě nechal zrak
žádné věty, mlčel spíš
a občas kouknul do oblak

Otáčím se a kráčím pryč
dost už bylo emocí
do bláta spadne domovní tvůj klíč
je těžké dýchat v bezmoci

A tam kde jsem stála já
teď stojí on a mě lituje
mé jméno noci všeptává
a pláče, neboť mě vroucně miluje