Vyznání, první báseň

v duši mé vládla doba ledová,
v srdci mém probíhala doba kamenná,
lásko tys rozdrtila ten kámen,
rozstála led a rozehřála mou krev,
děkuji ti, jinak by byl semnou ámen,
mohl jsem slyšet zbraní řev,
lomoz kol a slyšet afgánský zpěv.

Místo toho slyšim zvuky hudby,
láká mě opět návrat do Čech,
až mě potká krásný zvuk tvé pusy,
lehnu si z tebou na měkoučký mech,
a budu zírat do tvých krásných očí,
pro které se od teď můj život točí.