Cela bez anděla

Chtěl bych báseň napsati, však nemám v sobě žádný děj. Nechci se jen tak belhati, cítím v srdci beznaděj.

Když hlavu já měl v oblacích, slova tekla jako voda, teď jsem spíš jak na prášcích, prázdno v hlavě zas a znova.

Za zavřenýma očima si představuji sen, vždy když je však otevřu, vidím zas ten samý den.

Nad hlavou, mám zase pás, těch šedočerných mračen. Déšť už skoro na mě kape, jsem zas, ve své cele zamčen.

V koutě sedím nehybně, schoulen drže kolenou, chtěl bych zase jednou vidět, tu záři horkou nade mnou.

Pohlédnu já opět vzhůru, doufám, že teď zjeví se, anděl co mě už zachránil, nikde není, bojím se.

Do tváře, mi místo světla, náraz blesku udeřil, já padnul k zemi, mrtev v duši. Mám to, co jsem si nadrobil.