Proč ta slova...

Proč slunce chodí spát,
když musí začít nový den a tedy znovu vztát.
Proč trápení končí pláčem,
když to končí tak jako v ruletě se špatným hráčem.
Proč pláčem srdce bolí,
když pak nevěří a špatně se hojí.
Proč večer z teplé postele odcházíš,
líbáš mě na líce,
když ani nevím v kolik přicházíš.
Proč se s úsměvem vymlouváš, že příjdeš hned,
když mě ta slova zabijí jako smrtelný jed.
Proč přes všechnu zlobu stále tě miluju,
když po večerech čekám, pláču a všeho lituju.
Proč tedy všechno znovu začíná,
když to všechno většinou špatně končívá.