Skleněné snění

Tak dobře už ji znám,
nudnou šeď monitoru,
u ní tak trochu sám,
a přesto jsme spolu.

Slov ještě hodně zbývá,
ticho však poráží je dál,
samá voda, samá voda , přihořívá,
už pomalu oheň vzplál.

Polibek červený přichází,
život sama jsi mu dala,
však cosi živého mu schází,
pohlazení písmeny se nenapsala.

Zločinem doufám není,
že namísto spaní,
věnuju se bdění,
a dopřeju si skleněné snění.

Mou duši tíží skutek,
že nezachráním data,
položím hlavu na špalek,
a vyčkám příchod kata.

Hledat stěstí mezi slovy,
není vůbec pošetilé,
to katu klidně povím,
že je to vlastně hrozně milé.

A že kdyby šel vrátit čas,
teprv bych poznal, do ještě není,
tak chtěl bych co nejdřív zas,
objevit s Tebou skleněné snění.