Mar de Janeiro (Neslyšel jsem hlas! - necenzurovaná verze)

Já nejednala spravedlivě
v lednový to čas

napsala mi starostlivě
omluvně i přívětivě
(sepsala to vcelku čtivě)
znělo to i trochu tklivě
leč jen strašně málo nyvě

Tím neprocitly city živě
mé srdce znělo bolestivě

Neslyšel jsem hlas!

Neviděl jsem oči ústa celou tvář
rozpuštěný vlas natožpak svatozář

Proč prožívám vše stále živě?
Proč zdám se chovat příliš chtivě?
Vášnivou oběť že chci jen na oltář?

Proč hovořím dost necitlivě?

Proč netopím své žaly v pivě???

Viděl jsem až příliš: hleděl smrti v tvář
v temnotu i jas
mnohokrát a zas

V žár který tak zebe
a příliš prudký sráz
jež mnohým láme vaz

Bůhví odkud hlas
se mnou krutě třás´
mezzosoprán z nebe
z pekla běsný bas

Kdopak jsem jen as?
Samokřtěný ďas?
Tajuplný tmář?
Sám svůj otrokář?
Nezvedený klas?
Duchem sukničkář?
Věčný odbojář?
Pravdomluvný lhář?
Hasič taktéž žhář?
Cituplný ras?

Kdo si příliš hraje
ať syrov je či zraje
ať nevěda či znaje
dojde světa kraje
oceán se zjeví
oživí se báje

S tím není žádný špás

Sup orel lišák plaz
a potom žralok as?
Carcharodon carcharias?

Popletený čas
popravil se zas

strastiplnou oběť vhodil na oltář

Neviděl jsem oči
Neviděl jsem rety
Neviděl jsem tvář

Neslyšel jsem hlas!

Neumírá naděje
poznal-li se osud
vstal-li z mrtvých čas

Slyš vždy vnitřní hlas!