Pečlivě schovaný

Jsi jako perlorodka
citelně vyšitá
v lasturách tropů,
tajně schovaná,
navěky zarytá
do Mariánského příkopu,
do korálů v moři,
jsi zářivá jikra,
když sasanka osamí,
ty nikdy nevyplaveš,
ty se nikdy nevynoříš
ani při sebevětším tsunami…

Jsi jako bělásek
poklidně oddechující
na listech kopretiny,
se sny spící,
bezpečně zakrytý
pylem pampelišek
a zlatavými stíny,
co deštěm jsou tkané,
jsi tichý čmelák
na nekončícím letu,
z medu uvitý,
navždy zavrtaný
sosáčkem do květu
a nikdy neodletíš,
ani tornádo mi Tě neodvane…

Jsi jako pohádková bytost,
kašpárek, co mě rozesmívá,
lesní mužík, co mě chrání,
anděl, co léčí minulost,
čaroděj, co kouzlí mi s city,
hvězda, co splnila přání,
jsi měsíc sluncem zalitý,
na těle zapsaný,
každá vzpomínka mě rozechvívá,
až zrychluje se dech
a ohně planou,
každá myšlenka struny rozeznívá
a hrát nepřestanou…

Ale ty jsi člověk,
opravdový,
skutečný,
otisklý do dlaně,
do paměti vžitý,
do duši vetkaný,
pod víčky ukrytý,
každý Tvůj pohled,
když se díváš na mě,
když jsi zamyšlený,
nebo když se směješ,
je pečlivě schovaný
na samém dnu srdce,
lidského

a strašně velkého…