..flašinetářská..

H r a b a l a
jsem v starých truhlách plných pokladů
co nashromáždí čas
všech vzpomínek na dějiny od vzniku světa bezmála
do doby, v níž jsem zrodila se já…

Byl Apríl slunečný a vybudil mou náladu
procházet všemi šapitó plnými krás
mít v rukou udici a naviják
a balancovat, lovit, mizet a zjevovat se zas
když divná klika protla cestu zraku…

Má mysl okamžitě vzpomněla si
na skříňku barevnou, co válela se ve Větrném sídle
pískla jsem na dračici, by vylétly jsme do oblaků
a potom dál směr Saturn mezi radiační pásy
kde nejrychlejší z větrů od pradávna bydlel…
Byla jsem nedočkavá!

Měla jsem napůl zahalenou tvář
a myslí proletěl mi nenadále On
To se mi povětšinou stává
že v jiných světech Velký kronikář
otvírá listy niterné a kouzlí prapodivně s mými city…

Ocitly jsme se v Dračí bouři,
v té mece větrů, vírů, působících shon
a byly už jen kousek od domu, v němž stále světlo svítí
neboť se do mlhovin i do temna noří…

A ošuntělá skříňka stála tam, kde paměť nechala ji

Ta klika do ní pasovala vážně akorát!
Já zatočila jednou, podruhé, i po třetí
a mechanismy uvnitř melodii Všehomírnou hrají
A já v tu chvíli nevěděla, zda křepčit mám či smát
se, protože na Zemi tu hudbu poslouchají
právě v té chvíli, právě v ten okamžik…

On hlavu k nebi zvedl
/ slyšel a tušil, že za chvíli mu přiletím /

Nebesa pokryla se stínem. A byl to opět mžik
Já jako pochodeň se snesla k jeho nohám
kol krku flašinet, z něhož i s melodií vylétala touha
řekla jsem; tuhle věc Ti dám
má vzácnou vlastnost, je vesmírný to průchodník

…a jeho zvuk vždy mezi všemi zvuky rozeznám…