Ode dne, kdy jsem Tě poznal...

Vztah z nejkrásnějšího snu,
pod nebem hvězdným začal žít,
věděl jsem, že dnes už neusnu,
když Tvé rty, mými začaly být.

Doteky Tvé, jako zachvění nočního vánku,
všude kolem tma a klid.
V očích jiskry, jako vůně červánků,
tyhle chvíle věčnými by mohly být.

Zvláštní pocit..co to dělám?
Tahle otázka mohla nám v hlavách znít.
Však srdce vědělo, že to není jen klam,
byli jsme tam, kde jsme měli být.

Kdo ale byl ten kluk? A kdo ta slečna?
Kteří jednou duší, té noci začali žít.
On smutný, ona s pocitem, že je přebytečná.
Zjistili, že chtějí spolu být.

Dnes je to již třetí měsíc,
co naše duše setkaly se.
Já věřím, že jich bude stále víc,
a všechny neshody vždy srovnají se.

Miluju Tě,
proto tyto verše skládám,
protože stále více chci Tě,
a být bez Tebe jen těžko zvládám.

Věřím, že stejný pocit se mnou sdílíš,
když v náruči mé býváš,
že stejně jako já láskou přímo šílíš,
když do očí se mi díváš.