Vteřiny skutečného života

Kněz v dlaních skrývá obavy,
když horoucně se modlí,
by pokušitel podlý
mu hřích nevložil do hlavy.

> Jen se klidně modli... <

Nenechavé prsty rozběhly se po krajině,
lačně vdechujíce sladkobolnou nákazu,
poprvé slyšely Tvé srdce čistě bít.

Stalo se to po pátém víně.
Jen Ty a já – nedbajíce zákazu
počala každá buňka Tvé kůže tiše vřít.

Nenápadně, chvílemi naoko líně
přibližoval se vytoužený okraj srázu.
Až skočíme, zpátky už nedá se jít.

Skočili jsme – a ocitli se ve zválené peřině
namísto nehostinné země! Kajícnému mrazu
chceme do očí řvát, chceme žít!

...

A teď tu ležíme. V nekonečné vině
lesknoucí se jako záchvěv topazu
čekáme. Znovu počínáme mřít.