Jen jedinkrát, víc není třeba

Jen jeden nádech,
jeden dotek,
jedno obejmutí co to spraví,
odtrháváme páry ovocných stopek,
možná to nejde,
možná jsme moc mladí.

Slyšíš mé srdce,
jak zběsile bije,
když jsme v tichu ponořeni,
musíš to přece zaslechnout,
ale asi ne, jsme svými rozdíly
a časem pokořeni.

Cítím ten pach hořkosti,
mám ten pocit,
chci jen abys mě jednou objal,
chci si jedinkrát přivonět k tvým vlasům
pokud je to ve tvé moci.

Chci abys mě držel za ruku,
ale ne nuceně,
jen tak abys to i ty chtěl,
víš, kdybys po tom toužil,
mé srdce už bys v dlani měl.

Je mi teď smutno,
když myslím na to, že se mohlo něco stát,
tiše pláču a do zdi hledím,
nic nebyl by lepší dar,
jen kdybys trochu měl mě rád.

V pokoji ticho,
v srdci však bouře,
jako když v hrbu hoří oheň,
v němž dřevo žárem praská,
prosím, jen jedinkrát si vzpomeň,
vždyť víš, že tolik bolí,
- neopětovaná láska.