Jedno přání

... Kostky osudu si s našimi city zase hrají
tak chceme věci změnit
a mít jen jedno přání.

A tak si teď a tady
bez písničky o naději přeji,
abych zas poprvé zažila pláč.

Přeji si sníh
a poprvé zažít první lásku.
Poprvé vidět tvůj smích
a tu směšnou vrásku
u tvého oka.

A přeji si pád sněhových vloček,
při nichž bys na mě zas poprvé pohlédl.
Přeji si znát svůj první krůček
a aby na mě andílek dohlédl.

Přeji si slyšet poprvé "Broken Angel"
a zažít znovu ukradený první polibek.
Přeji si, aby byla zima
a abys nebyl tak chladný na dotek.

Tak chladný, jako jsi teď
s kapucí od mikiny
co nasadil sis hned,
jak cítil jsi se provinilý.
Když střetl se můj a tvůj pohled.

Ještě dřív než začal
tak ten příběh skončil
a ztratil se v moři slz,
pro které tisící pláč stačil.

Ale ten příběh stále nedokončil,
neboť osudu se nedá bránit.
Myslím, že nemá cenu topit se v pláči
a nadále se kruté pravdě stranit.

...

A možná můžu mít opravdu jen jedno přání
a tak si proto přeji si tohle nikdy nepřát.