O Tobě jako o růži

Růže rozkvetla do tvojí podoby
je krásně orosená s dotekem slunce
nechci ji utrhnout, strčit do nádoby
nechci být vrahem a ani soudcem.

Chtěl bych se dívat do tvého okvětí
vidět tam stékat tu ranní rosu
ty možná nemáš ni trošku ponětí
jak rád si tě dávám k nosu.

Hebká jsi na dotek, ale i ubližuješ
tvé trny ostré jsou jako břitva
v krvi mé svou krví pluješ
až dopluješ do mého nitra.

V srdci se ohřeješ a nabereš sílu
dávám ti ho celé v šanc
dávám ti lásku, dávám ti víru
ty mě zas radost a taky glanc.

Tebe nikdy nic nenahradí
ač s listím opadáš
budu se těšit zas na předjaří
kdy u mně vždy rozkvétáš.