DuSím Se...

Chybíš mi,
a kdykoliv zavřu oči...
Lavina slz,
mluví místo mě...

Odpustit,
je někdy snazší...
Jenže zapomenout,
už tak snadno nejde...

A déšť smyl všechny slanné kapky,
ale kdo smyje ty moje šrámy na srdci?
Sebepoškozuji,
naše sny....

Tak jako ty,
jsi tenkrát ničil ty mé...
A Dusím se,
tvojí láskou....

Pod řekou plné hořkosti,
sčítám své bolesti...
Pod přílivem lásky,
kladu si pořád ty stejné otázky...

A jsou,
o nás dvou.