Houpačka v zahradě

Procházím se tou starou zahradou,
Brodíc se trávnou temně zelenou,
Barevnými kvítky posázenou,
A rosou, jak stříbrem prošívanou.

Na staré jabloni, tam dole u jezera,
Houpačka z kusu dřeva je zavěšena,
Vedle níž nad vodou shýbá se vrba stařena,
Tam chodívali jsme Ty a já šeptávajíc přání svá.

Seděli jsme v stínu listoví
A hleděli na sebe, co srdce místo slov vypoví.
Ty však odešel jsi do šedavé dáli,
Já zůstala jsem zde a četla od tebe zprávy.

Jednoho dne však zpráva již nedošla
A já na tebe u staré jabloně stále čekala.
Ta houpačka tam visí dál,
Avšak naše tajemství a přísahy již vítr svál.

A duše má, jak vzpomínka dávná,
Tou zahradou bloudit již navěky má…