Prosím, pusť mě k sobě ...

Všiml sis mě já nevím jak,
ale vím že v tu chvíli mě přejel lásky vlak.
Pak ten poutník všemožných rad,
řekl že jsi plný vad.
Koho to zajímá, koho to trápí?
Už jsem byla znavená na dlouhé trati.
Pohled zpět byl nemožný,
jak představa: Ty a zámožný.
Chudák a bez domova,
jak by mohl slyšet krásky slova.
Slova jenž jsi vypustil z úst,
donutila mě držet lásky půst.
Tvé hrůzné činy všichni odsoudili,
a v tobě vyvolali pocit viny.
Řekl jsi, že pro mě přijde král,
a já poznám lásky chorál.
Já nechci krále, Ty jsi můj Bůh,
jen Ty mi můžeš dát barvu duh.
Já ruku pomocnou chci ti dát
ale Ty nevěříš a jsi mích slov kat.
Na samém dni ležíš však,
tak vstaň, utíkej a chyť můj vlak.