Duše naruby

Duši mám naruby a srdce visí na vlásku
pokládám si otázku, proč si mi tak ublížil?
Před námi není nic jen černota,
za námi pouhá nicota
a ČAS už není ... stojí jako strašák v poli.

Čekám na zázrak a moc to bolí.
Chci všechno vrátit, ten den smazat,
shodit z prsou jedovatého hada.
co hřála jsem dnem i nocí.

Vidět Tě jen jako poklad,
co před lety seslalo mi nebe,
na kterým slunce svítí, ale mě jen zebe
a svádí na mě všechnu vinu ...

Jsem ve stínu,
nechci vyjít světu vstříc .. ani nové naději,
tu pohřbila jsem kdysi dávno ve sněhové závěji.

Probudit se uprostřed léta ze zimního spánku,
kdy naše láska už má na kahánku ...
nebyl dobrý nápad.