Popelka

Vím,
že kterási z žen
již před věky věků
zjistila,
že do skořápky od ořechu
lze i šaty skrýt,
však já chci,
aby Ty věděla jsi,
že nejen šaty najdeš tam
bude-li tvé srdce chtít.

Že stejně tak lze
do skořápky skrýt i lásku
když city tvé
jsou jako na provázku
a tvé srdce bije jako zvon
jen ty pak víš,
že pravý je jen ON.

Když do dlaní
pak sevře tvoji ruku
ten kdo miluje tě
tvé tváře jsou jak při rozpuku růží
a zradí tě pak celé tělo
co do světa by vykřičelo
to veřejné tajemství
že miluješ ho velmi.

A nožka útlá tvá
pak vklouzne do střevíčku
a slzy všech jsou na krajíčku
však život raduje se
neb Popelka
v náruči se nese
a princ šťastný je.

Láska tak zvítězila znenadání
i když házeli jí klacky pod nohy
ty tři zlé dámy
jež Harpyje se zovou
snad bylo to pro závist
či snad dobou,
že lež na chvilku slavila svůj úspěch.

A to štěstí lidiček dvou
co na svět přišlo zde
před zraky našimi
a co přežije snad
po věky věků
vhání slzy do očí tvých
a i mně pak je do breku
však lásce neporučíš
byl by nejtěžší to hřích.