Malá sbírka

Poslední vánoce

Do šera ponořená světnice
se stala svědkem dramatu
Venku za okny běsnila vánice
a vedle v pokoji byl připraven na rozzáření se vánoční strom
pod nímž bylo plno dárků
Ve světnici čekají on, ona a jejich dítě
až zazvoní k vánočnímu stromku zvoucí zvon
Jen on a ona ví
že jsou to jejich společné vánoce poslední
Na své, životem společné cestě
došli k jednomu z mnoha rozcestí
On chce jít vpravo
ona vlevo
Nyní do očí si hledíc
a duchu pravíc
stalo, tak jest
nemá smysl proti sobě zvedat pěst
Vidí před sebou svoji dcerku
která nikdy nepochopí
proč zranili její duši i srdce
Když mají slzy na krajíčku
zazní štědrovečerní zvonek
Dcerka vyskočí, za ruce je uchopí
a vede je k pokoji plného překvapení
Z pokoje jsou slyšet slova plná díků a dětský smích
Venku za okny, již přestal padat sníh
Světnice do tmy ponořená
je svědkem z mrtvých vstání

Stálice

Na nebi září na tisíce hvězd
avšak žádnou z nich
nelze nad ostatní vyzdvihnout
já mám však v srdci hvězdu
jež bude jasně zářit
dokud mi bude srdce bít
tou hvězdou je žena
jež mi život dala
jež mě vychovala
Má pro mě vždy radu dobrou
pohlazení
úsměv
lásku věčnou
Moje matka je pro mě hvězdou stálící
jasně na věky věků zářící

Řeka života

Moc ti to sluší
když se usmíváš
Nikdo však netuší
co v hloubi duše skrýváš
Proto ti každý uvěří
a svůj osud do tvých rukou svěří
Tvými medovými slovy a sliby je okouzlen
Ovšem jen do té doby, než přijde čas je splnit
V ten okamžik pozná, že byl hanebně podveden
Odhodlá se svá práva bránit
a vbrzku pozná, že je bezmocný
a hlavně sám
Ty jsi pán!
Pán velmi mocný
který opět úspěch slaví
Ty nevíš co znamená slovo čest
Zda máš srdce, či ne, nikdo neví
Do tvého soukromí a plánů se nesmí nikdo plést
jsi přesvědčen, že jsi osobnost
která ví co chce
Sám sobě si stavíš vzdušný most
který se časem zřítí a utopí se v řece
řece života, v níž ty neumíš plavat
vyvrhne tě tedy na břeh
kde budeš každý den sedávat
a pozorovat řeky koloběh
Teprve tehdy zjistíš, že máš srdce
jenž ti v těle bije
Začneš pociťovat touhu po lásce
člověka k člověku
V ten okamžik tě někdo z řeky života uchopí za ruku
a vtáhne tě do proudu dravého, leč krásného
tebou již celým srdcem milovaného
Jelikož jsi pochopil, co znamená být člověkem
začneš žít jiným životem
a tak začnou o tobě říkat
že ti to moc sluší
když se usmíváš
Nikdo však opět netuší
co v srdci skrýváš.
A nyní je na tobě
abys jim i sobě
dokázal
že jsi dozrál
v člověka upřímného
poctivého
milujícího
řeku života
tohoto světa
lásky a naděje
pro ty
kdo miluje
nejen sám sebe
protože těm bude milostivo nebe
Pro ostatní je otevřená
brána pekelná
jenž je pohltí
ať jsou sebe víc bohatí

Na chatě

Slunce vychází nad obzor
a svými paprsky zahřívá zem
ztuhlou nočním chladem
Příroda se probouzí do jitra slunného
překrásným ptačím koncertem
Jsou to nejkrásnější rána života mého
které prožívám s rozbušeným srdcem
Proto odjíždím o víkendu
trávit volný čas na chatu
I dnes v sobotu
jsem za ranního rozbřesku
odešel na verandu
přivítat nový den
poprvé zde s sebou mám lásku
Ženu, kterou miluji
čímž se splnil můj sen
toulat se s milou po okolním kraji
Vychutnávaje si svoji ranní cigaretu
medituji o nás dvou
Vše začalo díky náhodě
jenž nás svedla na společnou cestu
Říká se, že známost v práci
se nevyplácí
přesto jsme našli v sobě zalíbení
Z počátku to byly jen naše oči
které promlouvaly milostnou řečí
Poté přišly první doteky
jemné a bojácné
Naše první schůzka
byla plná obav
jenž se vytratily po prvním polibku
vše co jsme měli na srdci
jsme si vypověděli beze slov
Stali jsme se zajatci
svých duší
naše schůzky byly častější a častější
procházeli jsme se městem
Brnem
líbali se pod Petrovem
sedávali na lavečce v parku
navštěvovali letní zahrádku
na Špici
byli v lese na výletě
Ořešín
pochutnali si na vynikající večeři
v Redutě

Nyní spolu trávíme dny volné
jistě budou krásné
Moji meditaci vyrušilo dveří vrznutí
kterými na verandu vstoupila Jiřinka
a spočinula v mém objetí
Byla ještě rozespalá
a příjemně teplá
jako dětská peřinka
Po ranním polibku, jenž chutnal slaně
jsme se dali do přípravy snídaně
po zkonzumování všech dobrot
a nabrání kalorických hodnot
jsme se vydali k rybníku
nemaje strach z vodníků
vál letní vánek
mase koupali
dobronzova opalovali
samo, že bez plavek
V nedaleké vesnici
jsme poobědvali
ve stylové restauraci
Po návratu na chatu jsme nachystali
vše na večeři špekáčkovou
Než se krajina zalila tmavým večerem
osvěžili jsme se kávou
S první hvězdou na obloze
rozhořel se oheň na pasece
Nad jeho rudými plameny
byly Jiřinkou špekáčky opečeny
Dlouho do noci poté u ohně sedíme
a o životě si vyprávíme
Mezitím oheň dohořel
zbyl z něj jen žhavý popel
Nastal čas se na lože odebrat
a zbytek noci letní
se smyslně milovat

Rudé máky

Bosou nohou
kráčím jarní loukou
rudými máky posetou
Každý květ je z kapky krve
která vytekla z mého srdce
rozervaného láskou
jenž není opětována
Naříká má duše
tiše
suše
bez slz
Srdce krvácí
víc a víc
Rudých máků
je víc a víc
Je z nich rudé moře
a uprostřed něj
klečím v pokoře
a prosím ráda mě měj

Usměj se ženo

Kráčeje městem
potkávám tváře žen
jež jsou kouzelné
Míjí mě bez povšimnutí
Spěchají
Zůstaň stát, ženo
a pohleď do mých očí
ve kterých hledej cíl svůj
Toužím být milý tvůj
Tak nepospíchej
zůstaň stát
a začni se semnou smát
Ruku mi podej
své srdce mi dej
Již se usměj
život ve dvou je krásný
i když někdy bolestný
Dva jsou více
než jeden
Je překrásný den
jenž nezhasl svoje svíce
První svítí na cestu
druhá je pro lásku
třetí pro nevěstu
čtvrtá pálí masku
pátá osvítí tvář za ni schovanou
Odhoď svoji masku ženo
a buď opět ženou
pro kterou není důležité věno
ale láska čistá a upřímná
Již se usměj
neváhej
Láska je dar
který přináší klid
Opusť bar
a chtěj děti mít
Kdo je víc, než matka?
Jen Bůh, náš stvořitel
Nezavírej si vrátka
aniž by tvůj zrak život zřel
již se usměj
až nám je hej
Ano, přesně tak
nesměle
a mile

Prokletí

Na stolku u okna
leží kytice růží
Přes záclonu do zahrady
se dívají šedomodré oči

Po cestě mezi keři
kráčí muž
jenž nevěří
že ona
není doma

U branky se otočí
zamává do okna v poschodí
a s úklonou za živým plotem mizí
Ona má v očích slzy
když jeho rudé květy
dává do vázy

Chtěla by spočinout v jeho objetí
a zašeptat miluji tě
Však prokletí
v tomto městě
kde černoch
je méně, než běloch
zůstává její přání
nevyslyšeno

Zápal plic

Zápal plic
horečka vysoká
Dýchat nemohu
Rub a líc
hra vysoká
Dýchat nemohu
Tlačí mě na prsou
těžký kámen
Dýchat nemohu
Za dveřmi smrt s kosou
by říci mohla amen
Dýchat nemohu
Opuštěný a sám
kdo mi podá lék
Dýchat nemohu
Na dosah jej mám
Sil méně, než zbytek
Dýchat nemohu
Je konec
Nedýchám
komu podat protest
Dveře dokořán
se smrtí odcházím
Nedýchám
Nikomu nescházím
Nedýchám
Tiše z tohoto světa kráčím
Nedýchám
Ráj je na dosah
Nedýchám
Tu jsem zaslechl
hlas mě volající
Nádech
Život se mi vrací
Je mi lehce
Dýchám těžce
Dýchám, dýchám
svět vnímám

Hvězda stálice

Zjevila se z ničeho nic
a rozzářila mé dny
Již jsem nekoukal na měsíc
když mě probudily sny
Pozoroval jsem ji
svoji hvězdu stálici
po mém boku ležící
Vlasy jako Mars
Pod víčky zářivé očka Supernov
Rety rudé a horké jako sluneční strana Merkura
Ladná a něžná šíje jako Mléčná dráha
Překrásné ruce ozdobené prstenci stejně jako Saturn
Štíhlé tělo jako chvost komet
Tajemný a vzrušivý klín jak vesmírné černé díry
Dlouhé nožky jako oběžná doba Pluta
A láska k ní větší, než rovníkový průměr Jupitera
Takové krásky se ve vesmíru rodí
jen na legendami opředenými Plejádami
nedaleko souhvězdí Býka
My věční lovci
Střelci
Býka ctíme
a milujeme
neboť je rovnocenným soupeřem
Ovšem nejlepší je být mu přítelem
a toulat se s ním ruku v ruce životem
a po té i vesmírem.