Poslední z prvních společných

nevnímáš stud
ulic
hodina šestá
slunce už vyšlo
ty
neprobuzená
objímáš líbáš odmykáš a zavíráš
ho venku

i slepé dveře vidí v očích zmatek
na rubu i líci

poslední z prvních společných
východů
až příště
spolu
takhle potáhnete
bude už mlha

sama
čekáš až odkvetou bodláky

pak se zpoza bledých mraků
vynoří stádo draků
a pryč jsou kopretiny
dny už netrvají tak dlouho a stíny
ztratily obrysy

ale dveře dál hledí do samoty tmy

a když už si myslíš že víš jak vypadá
peklo
on se vrátí