Oheň a dřevo

Jsem posledním smrkem

a ty divokým ohněm,

který mé dřevo spálí na popel

Přišel k nám posel

až za vršky lesů hleděl

a pravil :

Zrozencí krví v krvi,

bratře a sestro na planetě Zemi

jste jako noc a den

jeden uvázán, druhý popleten

zotročeni ve jménu nepoznaných cest

zrozeni jednou za tisíce hvězd

odsouzeni ke stínu a mraku

neseni větrem po soumraku

v cestách od sebe a dlouze

vraťte se každý ke své mlze...



Jsem jenom smrkem

a ty divokým ohněm,

který mé dřevo

spálil na popel...