Tvá síla

V prosté kráse lepých květů
poznávám tvou siluetu
jež hřeje, ba až k mdlobě pálí,
díky níž tep nezahálí.

Vidím krásy tváří tvých.
Cítím nebeských zřídel sílu,
co stáhne slovy nevinných
mne vždy v rajskou v pekle díru.

Pak až pootevřeš ústa
a spustíš vodopád malinových polibků,
já věříc, že existuje láska,
zmizím v světě,
kde není místa pro výtku.