Osud už rozdal karty

Z Tvého úsměvu, čiší radost z života
chtěl bych Tě obejmout a líbat Tvé rty
život je nesmělý, tak trochu popleta
divně a zvláštně rozdal nám karty.

Z kartami hrajem a snímáme z balíčku
někdy jsme na koni jindy zas v pasti
koštujem chipsy i vína skleničku
osud svůj dohrajem a on nás zmastí.

Vzepřít se nemůžem, každý má jiný směr
který to je, víme snad jen my dva
a svět se nezastaví i když bych stokrát chtěl
pro mě jsi nádherná milá a svá.

Nelze všechno vlastnit a míti v dlaních esa
stejně Ti výhru nezachrání
tak proč tu brečet lepší je plesat
osudu svému chci se tu bránit.

Myslím na Tebe a snad Ty na mě
všechno je v myšlenkách možné
podám Ti ruku a taky rámě
než nás náš život zklame a dožne.