Nechci být tvou závislostí

Je toho tolik, že nevím, jak začít,
hlava se mi z toho neustále točí.
Nikdy v životě jsem nepotkala někoho, jako jsi ty,
aby se sebevětší lehkostí vyjádřil své pocity.
Holce, kterou znal jen krátce,
oslnil ji tak hladce.

Nemůžu ti slíbit nic,
padnout do náruče,
Byl by hřích!
Nevyprávěj mi pohádku,
že všechno už je v pořádku!
Pořád přesvědčuješ mě o opaku,
padám z tebe do rozpaků.

Láska že vstoupila hned v první den poznání?
Věř, to se ti zdá,
do holky jako jsem já, se takovej kluk nezblázní.

Tvá slova sladká jak třešnička na dortu,
Naplňuješ jimi mou srdeční aortu.
Když tě potkám, mám dojem neblahý,
kéž bych měla trochu víc odvahy.

Když já spím, ty necháš si o mně snít,
sníš o tom, že tě změním…
sám se sebou toužíš soupeřit,
sníš o tom, že díky mně staneš se lepším.

Začínám litovat,
Kdo se sem chtěl stěhovat?
Nikoho jsem tu neznala,
najednou zjevil ses ty,
s tebou jsem se zasmála,
zažila příjemné momenty.
Teď zas jsem za idiota,
který utekl ti ze života.

Jsi schopen dokonale mi popsat všechno,
dal si mi srdce na dlani,
Jenže kde se najdu já?
V tvém citovém rozhraní?

Zmatená vzala jsem to srdce,
bodla do něj nůž,
Pak obrátil si stránku prudce,
hlavně nepiš - prosím už.

Jsem jak tělo bez duše,
dřevěná schránka na kuše,
chtěla bych se rozstříhat na tisíc kousků,
vezmeš lepidlo a slepíš je v lásku?
Nebo radši vezmi nůžky,
rychle jako výstřel z pušky.

Jeden kousek pošlu tobě,
aby si se probudil,
k tomu kapku alkoholu,
ten aby tě povzbudil!

Druhej kousek schovám,
hrnek šance byl,
dech beroucím nočním tmám
tep srdce se zastavil.

Třetí kousek odfouknu,
Za trest, že nejde mi ti věřit
Čtvrtej kousek radši zamknu,
nebo počkám, chceš se svěřit?

Pátej kousek ve znamení,
anděl musí ti pomoci,
Ale zkus najít pochopení,
nemůže - v tvé nemoci.

Šestej kousek jde si užít,
lítá, skáče v opojení,
svět začíná se v barvách mlžit,
dojde ti, že tě to mění?

Víš, nechci být tvou závislostí,
další kapitolou pošetilosti,
která jako vždy
je jen stoprocentní pomíjivostí.